čtvrtek 20. února 2014

The Insanity of Loki Laufeyson


Konečně se mi podařilo přeložit nějakou povídku s Lokim. (Zdroj.) Snad se bude líbit, i když je tak trochu víc krutá... Budu ráda za každé komentáře... :)
Jen mám ještě jednu malou otázečku. Nehledá někdo betu? Ráda se obětuju :)


„Nikdy jsem nechtěl trůn. Jediné, co jsem vždy chtěl je, být ti roven.“
 „Myslíš si, že znáš bolest? Budeš toužit po něčem tak sladkém, jako je bolest…“

 Lokiho spalovala bolest, když mu přejel bič po holých zádech. Zaťal zuby a ruce sevřel v pěsti.
„Přestaň…,“ požádal ho, ale kat jakoby neslyšel a znovu udeřil Lokiho bičem. Loki vykřikl bolestí.
„Svých deset jsi dostal,“ vyštěkl kat, „uvidíme se příští týden, Laufeysone.“ 

Kat odešel a nechal krvácejícího Lokiho ležet na zemi v jeho cele. Loki věřil, že si zaslouží být potrestaný. Nebylo pochyb, že si za své činy zaslouží trest, ale tohle? Tohle bylo kruté. Proč s ním bylo zacházeno jako s monstrem? 

Protože ti jsi monstrum… ozval se slabý hlásek v jeho hlavě. Tenhle malý hlásek se začal v jeho hlavě ozývat od té doby, kdy přišel do vězení. Ve vězení je přibližně už rok a každý týden dostává 10, někdy i 20, ran bičem. A postupem času si začal uvědomovat, že se jeho mysl od něj pomalu, ale jistě vzdaluje.

Jediné, po čem Loki toužil, byla smrt. Byl už unavený, od všeho toho mučení a dlouhých nocí a dnů v této ubohé cele se skoro žádným jídlem. 

Loki se roztřeseně postavil na nohy. Krev mu stále stékala po zádech. Doklopýtal k mřížím a chraplavým hlasem řekl: „Mohl bych dostat jídlo?…“ 

Stráž ho ignorovala, jelikož věděla, že Loki už svůj příděl dostal. Loki ještě jednou zopakoval svou prosbu, ale když se mu nedostala žádná odpověď, frustrovaně zakřičel a doklopýtal ke své malé posteli, svalil se na ni a omdlel díky ztrátě krve. 

Loki strávil v cele další rok. Již dva roky sedí ve své cele a každý týden je mučen, a aby toho nebylo málo, čím dál víc se utápí v šílenství.  Během dnů, kdy není mučen, sní o tom, že by mohl utéci. Ale věděl, že to není možné… Drželi by ho tu, dokud by nezemřel. Jak moc si Loki přál zemřít. Smrt by pro něj byla osvobozením. Proč musím procházet takovým mučením? Proč? Tohle byla jeho jediná otázka. Proč on? Ano, zaplatil za to, že porušoval pravidla, která stanovil Odin, ale muselo slovo platit znamenat tři roky ve vězení, málo jídla a mučení?

Loki si konečně přiznal, že úspěšně propadl v šílenství, a nebyla žádná cesta jak se vrátit zpět.
O týden později Loki zemřel ve spánku. Jeho ztracená a roztříštěná duše opustila tělo a vznesla se do Valhally. Konečně pryč od žalu a mučení, kterým ho život zatížil…

sobota 15. února 2014

Thank you

Další překlad, opět FF na Arrow. Doufám, že se bude líbit.

Felicity si oblékla pyžamové kraťasy, vypnula svůj tablet a v tu chvíli se zamračila, jelikož uslyšela klepání na dveře.
Podívala se směrem na noční stolek, kde měla budík. Na budíku červeně zářily číslice, které oznamovaly, že je půl dvanácté v noci. Povzdechla si a hned věděla, kdo je za dveřmi.
Oliver Queen.
S lítostí zavřela oči. Nechtěla to být ona, kdo mu řekne o Moiře, ale –
Další zaklepání na dveře ji vytrhlo z myšlenek. Upravila si brýle, otevřela dveře s malým a váhavým úsměvem na tváři a řekla: „Ahoj.“
Oliver se na ni podíval a Felicity si hned všimla únavy, kterou prozrazoval jeho obličej. Takhle vypadal vždy, když nesl tíhu světa na svých bedrech.
Beze slova ho pustila dovnitř jejího bytu, zamumlala něco o tom, že tu nemá moc uklizeno a uklidila časopisy, které se válely na gauči.
„Olivere-“
„Můžu dnes přespat na tvém gauči?“ zeptal se. „Nemám chuť zůstat doma…“
„Jistě,“ přikývla. „Jen ti donesu polštář a nějaké přikrývky,“ dodala tiše.
Vytáhla polštář a přikrývky ze skříně, a když mu to podávala, věnovala mu další malý úsměv s přáním na dobrou noc.
„Felicity.“
Felicity nahlodávala vina. Nelitovala, že mu řekla pravdu, ale ona byla ta, která ho odtrhla od jeho rodiny. Byla to její vina.
„Podívej, Olivere, já-“
„Děkuju,“ zašeptal, když ji jemně uchopil za předloktí.
„C-co?“ zaskočeně zakoktala.
„Já jen…,“ s povzdechem se zarazil a přejel jí dlaní po tváři. „Děkuju ti, že si ke mně byla upřímná. Já… moc si toho vážím.“
„Jistě,“ přikývla, ale nevěděla, co dál říct.
„Jsem naštvaný na svou matku, a ty… udělala jsi správnou věc, že si mi to řekla.“
„Ty na mě nejsi naštvaný?“ zeptala se šeptem.
„Nikdy bych na tebe nemohl být naštvaný, Felicity,“ řekl a sedl si na gauč.
„To je… fajn,“ vydechla s úlevou a zašeptala mu dobrou noc.
„Dobrou noc, Felicity.“
Když se ráno probudila, Oliver byl pryč. Přikrývky byly úhledně složené a na polštáři byl kousek papíru se vzkazem.
‚Děkuju – O‘

čtvrtek 13. února 2014

Connor



Můj první překlad, tudíž jsem si vybrala něco krátkého. Není to nic moc, tak buďte prosím shovívaví. 
Jedná se o FF na Arrow. Zdroj.


Malý chlapec vždy přemýšlel o své matce, která umřela ještě dřív, než by si ji mohl pamatovat. 

Connor Queen po škole trávil většinu času v ocelárně, která se nachází pod klubem jeho tety jménem Thea. Nedělal tam svoje úkoly, protože ty už měl hotové. Díval se na fotku svého otce, tety Laurel a jeho matky, která umřela dřív, než by si ji mohl pamatovat. Otec tohoto chlapce byl členem tajné skupiny 'Ligy Spravedlivých', díky které chránil svět od všech zlých úmyslů na zotročení lidstva. 

„Byla by na mě pyšná?“ zeptal se Connor svýma modrýma bystrýma očima, které byly plné nejistoty a smutku. Jeho matka, ve všech ohledech, ale ne pokrevní, se otočila od svého počítače, a láskyplně se podívala na svého syna. Jeho dědeček, komisař Lance a jeho teta Laurel pořád mluvili o jeho matce a vyprávěli mu příběhy o jejím životě.

„To víš, že ano, milovala tě,“ odpověděla Felicity s jemným úsměvem. Chlapec nebyl ani rok starý, když Sara Lance obětovala svůj život pro záchranu nespočet nevinných. Ona a Oliver vychovali chlapce, později se vzali a rok poté přivítali dceru, která byla nahoře se svou tetou. Tenhle malý milující chlapec měl velké srdce a Sara by na něj byla opravdu pyšná.