Další překlad, opět FF na Arrow. Doufám, že se bude líbit.
Felicity si oblékla pyžamové kraťasy, vypnula svůj tablet a
v tu chvíli se zamračila, jelikož uslyšela klepání na dveře.
Podívala se směrem na noční stolek, kde měla budík. Na
budíku červeně zářily číslice, které oznamovaly, že je půl dvanácté
v noci. Povzdechla si a hned věděla, kdo je za dveřmi.
Oliver Queen.
S lítostí
zavřela oči. Nechtěla to být ona, kdo mu řekne o Moiře, ale –
Další zaklepání na dveře ji vytrhlo z myšlenek.
Upravila si brýle, otevřela dveře s malým a váhavým úsměvem na tváři a
řekla: „Ahoj.“
Oliver se na ni podíval a Felicity si hned všimla únavy,
kterou prozrazoval jeho obličej. Takhle vypadal vždy, když nesl tíhu světa na
svých bedrech.
Beze slova ho pustila dovnitř jejího bytu, zamumlala něco o
tom, že tu nemá moc uklizeno a uklidila časopisy, které se válely na gauči.
„Olivere-“
„Můžu dnes přespat na tvém gauči?“ zeptal se. „Nemám chuť
zůstat doma…“
„Jistě,“ přikývla. „Jen ti donesu polštář a nějaké přikrývky,“
dodala tiše.
Vytáhla polštář a přikrývky ze skříně, a když mu to
podávala, věnovala mu další malý úsměv s přáním na dobrou noc.
„Felicity.“
Felicity nahlodávala vina. Nelitovala, že mu řekla pravdu,
ale ona byla ta, která ho odtrhla od jeho rodiny. Byla to její vina.
„Podívej, Olivere, já-“
„Děkuju,“ zašeptal, když ji jemně uchopil za předloktí.
„C-co?“ zaskočeně zakoktala.
„Já jen…,“ s povzdechem se zarazil a přejel jí dlaní po
tváři. „Děkuju ti, že si ke mně byla upřímná. Já… moc si toho vážím.“
„Jistě,“ přikývla, ale nevěděla, co dál říct.
„Jsem naštvaný na svou matku, a ty… udělala jsi správnou
věc, že si mi to řekla.“
„Ty na mě nejsi naštvaný?“ zeptala se šeptem.
„Nikdy bych na tebe nemohl být naštvaný, Felicity,“ řekl a
sedl si na gauč.
„To je… fajn,“ vydechla s úlevou a zašeptala mu dobrou
noc.
„Dobrou noc, Felicity.“
Když se ráno probudila, Oliver byl pryč. Přikrývky byly
úhledně složené a na polštáři byl kousek papíru se vzkazem.
‚Děkuju – O‘
Žádné komentáře:
Okomentovat